Kriplíček u porodu

Ano, budu u porodu. Ne, že bych překypoval touhou u toho za každou cenu být, ale Aný mi řekla, že by mě tam ráda měla a tak si myslím, že je to nemenší, co mohu pro narození svého dítěte udělat. Kamarádka zdr.sestra mě uchlácholila, že to je to jediné, co můžu udělat, je, držet jí za ruku. To bych měl zvládnout. Jiný kamarád mě naproti tomu od toho zážitku odrazoval. U porodu byl dvakrát a těžce snášel pocit bezmoci. Toho se ale bojím nejmíň. Kriplíci mého formátu by mohli snášení bezmoci s placu vyučovat. Bezmoc pro mě určitě nebude zcela nová emoce. Máš mozek, myopate, tak mysli! Je to tvoje práce. Promysli varianty, logisticky je zajisti, vše tak, aby to bylo pro Aný co nejlepší. Jo, stěhování bylo relativně v pohodě. Tam se termín dodržet musel. Ale tady rozhoduje matka příroda. Založil jsem si excelovou tabulku (já!) a každý den doplňoval, kdo s kterých mých úžasných kamarádů může mít kdy pohotovost. Jeho služba bude jednoduchá. Nechá se naložit tchánem na adrese svého bydliště (kterou mám světe div se v speciálním sloupečku D) a v případě nočních hodin mě příjde oblíct, dát na vozík a doprovodit do porodnice. Za denních služeb mě přijde vychcat a napojit na dalších x hodin boje. (Pokud se ještě někdo připojit, nechť se mi ozve.)

Nejspíš tam budu stejně jako mimozemšťan. Nepředpokládám, že kriplík mého formátu tam mají u porodu každý den. Dokonce bych vsadil celý svůj měsíční příspěvek na bezmocnost, že něco takového tam nepotkají ani jednou za dva týdny. Naštěstí jsem extrovert, takže mi to lichotí. Můj úkol je tam být. Být pro ty dva. Už, když jsme s šli podívat do porodnice na prohlídku, byla to zvláštní návštěva. Nešli jsme tam totiž tři, jak by jste asi mohli čekat, ale čtyři. Nesl jsem si s sebou na svém hrbu ještě slušnou opici z aršáckého plesu. Na vrátnici jsme si zaplatili předporodní kurz. Kurzovní sestřička, když mě viděla, poslala Aný do pokladny, ať jí vrátí můj poplatek, protože přednáška pro velký zájem bude v bariérové učebně. Nakonec jsem dvě hodiny nervózně přejížděl v naprosto temné chodě, protože světlo z neznámého důvodu nefungovalo a krátil si čas pozorováním protějších domů porodnice, jak si babičky vaří kafe a koukají na Ulici. Nakonec jsem ale musel uznat, že porodnictví přece jenom postoupilo na nečekaně vysoký stupeň. Mají na jednotlivé rodičky speciální barevně odlišené boxy (podobnost se slepicemi je asi čistě náhodná), což kupodivu značí vcelku útulný pokojíček s přilehlou sprchou a záchodem, kde rodí jen porodní asistentka a kam doktor nevstoupí, dokud ho není potřeba. A vlezu se tam na těsno i s kriplkárou! Dokonce tam máte vonné olejíčky a cédéčko, kde si můžete pustit vlastní hudbu. Asi tam Aný natajňačku vypálím Metallicu, aby to šlo rychleji.

Bolest je přítel. Nikdy jsem neviděl člověka tak moc se těšící na bolest. Když příjde, všechno už začalo, jdeme do finále a čekání za pódiem skončilo. Ale jablko spadne, až je uzrále a tak nezbývá než trpělivě čekat. Děkujeme vám všem za podporu, ačkoliv to z našich slov nemusí tak vypadat, moc si jí vážíme. Určitě se o narození dovíte co nejdříve. A budeme rádi, když přijdete potomka oslavit. Modlete se za nás a vše dopadne dobř.e