Jak to všechno začalo

Dnes je to rok, co se započal příběh Jáchyma. A světe div se, nezačíná u plození, ale odletem do Curychu. Tam bylo totiž naše mezipřistání na cestě do Madridu, posléze do Astorgy a odtud konečně do Santiaga de Compostella. Na této pouti (hned druhý den) mi volala genetička, že klidně můžeme mít děti, že budou zdravé. Tuto pouť jsem obětovala za úspěšný zdar našeho a snad i Božího záměru. A díky 14 dennímu odloučení se nám to taky dost vášnivě a rychle povedlo.

Tady na blogu v záložce Expedie Ultreia jsou sms záznamy z každého dne, kdo by si to chtěl tak jako já v těchto dnech připomenout.

Pojďme ale kousek dál - asi o 3 týdny po návratu. Po vynechané menstruaci jsem začala být lehce nervózní. Že by jako už? To jsme se těšili na měsíce nechráněného sexu marně? Vždyť říkali, že to ty spermie vzhledem k sedavému zaměstnání páně otcově nebudou mít jednoduché. Počůrané papírky to ale odstartovaly, začali jsme si Jáchyma (Míša zarytě holčičku jménem Dzibzi) připouštět. Když jsem jednou ráno vzbudila Míšu slovy: "Vstávej taťko, jde se do práce!", bylo jasno. SANTIAGO zabralo!