Myslím, že už jsem v druhém levelu budovatelského strategického RPG simulátoru s prvky FPS adventury, které se jmenuje "The Motherhood - The Story of Joachim´s Life". Jak se to pozná?
Není nad to zahájit den u čaje z fenyklu, anýzu a kmínu (matky vědí proč), v ložnici moji spící chlapci, za oknem ranní slunce, v celým baráku klid a mír. Aspoň pár minut, je to tuze hezké. Jáchym totiž začal, jak jsem se dočetla na jedné z internetových diskuzí, "prdinkovat" (Pane Bože, proč?? Proč takový slova?) Aby bylo jasno, nečtu ty diskuze, jen když člověk hledá správný poměr bylinek v čaji proti prdům, tak mu to vyjede jako první. Takže not my fault!
Předně musím říct, že označení "šestinedělka" je dost úchylné. Nechci být šestinedělka, v životě mě nenapadlo, že to je nevyhnutelné, když už se člověk rozhodne reprodukovat. Ale je to tak, tak se s tím smiřuju. Už dvě neděle, tak zbývají čtyři a bude to za náma. Teda chybět mi nebude jen to označení, protože jinak je to super.
Příspěvek s tímto názvem bych mohla psát každý den - vždycky by byl obsah jiný. Je zajímavý, jakým způsobem to mozek zpracovává, na co všechno si vzpomíná a co radši nechává v mlžném oparu a snaží se to vytěsnit co nejdál do temných hlubin - to aby lidstvo nevymřelo a Jáchym aby měl někdy šanci na sourozence. Taky dost záleží na tom, s kým si o tom povídám, jestli u toho chovám syna v náruči nebo jestli jsem třeba ve sprše. Tak schválně zkusím pár bodů, ale neberte to vážně, ono to vlastně bylo úplně jiné...
Ano, budu u porodu. Ne, že bych překypoval touhou u toho za každou cenu být, ale Aný mi řekla, že by mě tam ráda měla a tak si myslím, že je to nemenší, co mohu pro narození svého dítěte udělat. Kamarádka zdr.sestra mě uchlácholila, že to je to jediné, co můžu udělat, je, držet jí za ruku. To bych měl zvládnout. Jiný kamarád mě naproti tomu od toho zážitku odrazoval. U porodu byl dvakrát a těžce snášel pocit bezmoci. Toho se ale bojím nejmíň. Kriplíci mého formátu by mohli snášení bezmoci s placu vyučovat. Bezmoc pro mě určitě nebude zcela nová emoce. Máš mozek, myopate, tak mysli!
Stoprocentně to bude kluk! To bude určitě holka!
Ještě, než se rozhodnete nechat se na porodním sále překvapit, připravte se. Ani ne tak na to překvapení, unisexových hadýrek je taky pro novorozeně mraky, připravte se na neustávající dotazy a sázky, odhady a dohady o tom, co to bude. Důležité je si na reakcích okolí ujet, protože jinak by člověk musel většinu lidí v okolí zabít, a to by nebyl dobrý start mateřství a výchovy potomka...
Nejhorší je to čekání. Připadám si jak na první premiéře. Čekám, potící se v nastrojených hadrech, abych mohl na podium. V puse mám sucho a jsem přesvědčený, že jsem veškerý text zapomně. a že to bude velká ostuda. Čekání na tu chvíli je o moc horší, než ta chvíle samotná. Ne nadarmo trvá těhostenství devět měsícu. Aby si na to mohl zvyknout i otec. Všechno je připravené, plínky vyžehlené, vanička, postýlka, přebalovací cosi, jen se čeká na příchod hlavní postavy. Zkoušíme všechny osvědčené metody. Sex, červené víno, ostrá jídla, chůzi po schodech i horká vana.
