Veni Vidi Vidurius veni, vidi, vidurius

Grafická karta je asi v háji, tedy přepínáme na alternativní programy. Vinylový večer společně s Amstrongem, Elingtnem a další skvělou muzikou.

"Bavíme se plynule spanelsky i o teologických otázkách se slovní zásobou 20 slovíček. Jim to stačí. Procházíme eukalyptové lesy - rozpoznaly jsme je i bez koaly. Dnes jinak těžká pohoda. Všem svítí s blížícm se cílem oči. Spíme v Pedrouzu, přibývá komerce. Dovezeme mrtě suvenýrů, bo jsme hodně ušetřily. Bůh s vámi." Do Santiaga zbývá poslednich 17 km.

Dnes jsme šly kousek do Arzui. Chvíli terénem, pak po silnici. V terénu všichni pomáhali, na silnici taky jeden poťap pomáhal. Zevlíme, vegetíme...trochu se bojíme návratu zpět. Budeme vás zdravit bueno camino a po příchodu do Ligy vyžadovat razítko do Credenciálu. Je to jiná realita...a co teprve lidi, co to jdou přes měsíc.

Tak mne nedávno napadlo, že by stálo za to upoutat vaši pozornost fenoménem, s jakou vášní veřejná média, a to zdaleka nejen ta bulvární, milují ve svých srdceryvných článcích úsloví „upoután na vozík“. Není dne, aby na mne nevypadl hluboce lidský příběh, že ten či onen statečný mladý muž, „přestože je odmalička upoután na vozík, nevzdal svůj obdivuhodný boj s nepřízní osudu…“, nebo že kdovíjaká slavná osobnost, kupříkladu prezident, „bude následkem úrazu na několik měsíců upoutána na vozík“.

Milí, dnes jsme šli krátce, ale intenzivně. Jdeme většinou po Caminu, asi až do Santiaga, protoze po silnici jezdí dost aut. Máme ale na poslední padesátku 3 dny, tak se není kam hnát. Odpočíváme, rozmlouváme, meditujeme. Máme to už dost zajeté - profi poutnice. Spíme opět v městské ubytovně v Melidě, k večeři bude zelenina a Sangria. Počasí stále ukázkové, nohy vůbec nebolí. Je to pohodová záležitost s přívlastkem. Modlíme se za vás všechny, vaše poutnice.

Přátelé, i když jsme se snažily vzepřít Michalově plánu, zakotvily jsme v Palas de Rei. Dnešek byl zkraje mlhavý a do kopce, ale pak se vyjasnilo. Viděly jsme velký požár v lese. Kdo v Galicii nehnojí nebo nespaluje mrtvoly ní in. Přehlídka smradů byla epochální. Potkáváme rodinu hipíků, co je na cestě už rok! Potkáváme Amíka, pro kterého jsme highlight camina. Vesnice přestávají být tak zanedbané, přicházíme do Evropy. Ubytovnu jsou tu z EU peněz, bezbar, ale bez nádobí. Na to se dotace asi nevztahovala. Uděláme v ČR sbírku.

Přátelé, jsme rádi, že nás sledujete. Dnes byla dost náročná etapa po stezce. Aneta dala tak šestkrát posilovnu, Káťa skákala od jedné k druhé s mákla si, Laďka přešla několik potoků a ušla tak 200 metrů. Ale krásné to bylo. Pomáhali nám basketbalisté ze Španělska, který uměli česky "kurva" a vole, pak lidi z Austrálie a mnoho dalších. Rozbrečely jsme spoustu lidí, jsme prý pro ně inspirace. Příroda překrásná, celý den slunce, už zbývá jen něco přes devadesát kiláků! nebojímese!

Holky pisou: "Mily blogisku, dnes jsme mysleli, ze budem v pohode davat 17 km, ale bylo to namahave, asi kvuli zmene pocasi, krajina je velmi podobna Vysocine. Sly jsme po hlavni silnici, ale moc aut nejezdi. Vsude smrdi hnuj. Kotvime v Sarrie, chystame se na msi a pak unavene spat. Turistika se meni v pout." Do cile jim zbyva jeste 111 km.

TAK.Zprvu poklidný, i když náročný sestup z hor po serpentynách mezi vřesy, pampeliškami a kopretinami, se proměnilo v poutní dobrodružství. Překročily jsme hranice chudobné Galicie a v nejchudší vesnici ze všech San cristovo de real spíme. Středověk jak sviňa! Jsme v přístřešku u řeky, co je vesnická prádelna, zrovna přišly krávy z pastvy, děláme barikády proti toulavým psům. Naše první noc mimo albergue. Místní se na nás chodí dívat, kočky se už sbíhají....dobrou.

Hlavní hrdina Pí vyrůstal v indické zoologické zahradě, kterou založil jeho otec. Možná by exotickou živnost převzal, kdyby se rodina nerozhodla přestěhovat do studené Kanady, i s některými zvířaty, jejichž prodejem si chtěli zajistit snazší start v nové zemi. Proti tomu se ovšem postavily přírodní živly, které jedné bouřlivé noci potopily nákladní loď, na níž se Pí s rodiči a bratrem plavil. Chlapec se šťastnou náhodou ocitl v záchranném člunu, který zůstal uprostřed oceánu jako jediná připomínka katastrofy.