Pod ochranou symbolu

Nedávno jsem přemýšlel o tom, jakou sílu a moc v sobě onen známý znak vozíčkáře vlastně má. Vnímáme jej už úplně samozřejmě, ale jeho vznik, jak jsem se dočetl na stránkách tohoto Vozíčkáře, zas tak samozřejmý nebyl a vedl se velký boj o jeho výslednou podobu. Moc nechybělo a mohli jsme stejně používat zcela jiný klikyhák. A jakou za tu dobu několika desetiletí získal moc! Vidíme ho skoro všude. Jezdí s námi v autech, na parkovištích hlídá volná místa, spouští plošinu v tramvajích, a dokonce se stal jakýmsi neoficiálním třetím pohlavím. Alespoň by se tak dalo soudit dle symbolů na dveřích WC. Jedny dveře pro muže, druhé pro ženy a třetí pro vozíčkáře.

Každý vozíčkář si už magickou sílu tohoto symbolu v praxi mockrát vyzkoušel. Harry Potter by zbledl závistí. Jeho moc otvírá tajné stezky, odemyká léta uzamčené dveře a vůbec tvoří malé zázraky. To, co po telefonu bylo absolutně vyloučené, v přítomností čtyř kol je možné, až pravděpodobné. Ve striktních předpisech se rázem přeci jenom nějaká ta skulinka najde, na vyprodané představení se zázračně uvolní místo.

Nervózní úřednice, která pána před vámi rázně proprala, se jak mávnutím kouzelného proutku v mžiku promění, celá se rozzáří a ochotně vám odklízí židli. Nekompromisní dopravní policista, který byl odhodlaný vyměřit přísnou pokutu, pohledem na kola cestujících zjihne a nakonec volí pouze ústní domluvu.

Je známo, že mnozí vozíčkáři se neštítí postavit se na temnou stranu síly a dokážou symbol řádně zneužívat. Poznáte je podle toho, že všechny výhody a slevy považují za samozřejmé a nedotknutelné a nebojí se jich hlasitě dožadovat. Proč taky čekat ve frontě jak všichni ostatní, když se dá řada v minutě předběhnout, proč nechtít všemožné úlevy ve studiu, když je to tak snadné.

Síla je to natolik velká, že její moc nezasahuje jen nositele symbolu čili vozíčkáře, ale i jeho bezprostřední okolí. Můj chodící kamarád se mi svěřil, že rád jezdí na různé akce s vozíčkáři, protože se s nimi cítí v bezpečí. Když ho jednou ve vlaku průvodčí na záchodě načapal s cigaretou, odpustil mu pokutu jen proto, že se „stará o ty vozíčkáře“.

Myslím, že jsme to se sílou tohoto symbolu trochu přehnali. Ten, kdo se totiž oboří na vozíčkáře, i když třeba právem, bývá vnímán jako hrubě necitlivý člověk bez soucitu, až téměř nelida. Pozitivní diskriminace se nakonec stejně vždy obrátí proti skupině, které měla pomoci. Hrozí tady nebezpečí, že nás většinová společnost bude vnímat jen jako tento symbol. Ne jako osobnost na vozíku, ale jako doplněk našich kompenzačních pomůcek. To by ovšem asi nemělo zůstat naším cílem.

http://vozickar.com/glosa-pod-ochranou-symbolu/