Aaltra: Dva prevíti na osmi kolech

Myslím, že snímky ze života vozíčkářů se dají rozdělit minimálně do dvou skupin. První skupinu představují snímky, ve kterých se nám nabízí dojímavý příběh hrdiny, jenž se nenechal odradit nepřízní osudu a díky své ocelové vůli začne „zase skákat přes kaluže“. Tyto filmy bezpečně rozpoznáte během několika sekund. Hrdina je dobře nasvícen ve sněhobílé košili, jeho slova, svědčící o nositeli veškerých lidských ctností, jsou podbarvena slzotvornými melodiemi tklivých smyčců. Většinová společnost tyhle příběhy zbožňuje, leč člověk, znalý reálné situace, se místo toho, aby zamáčkl slzu, spíše pobaveně usměje. Druhou skupinou filmů, která je u vozíčkářů o mnoho populárnější, tvoří ty, jež jdou až na dřeň. Obsahují velice černý humor a nebojí se bourat vžité představy.

Patříte-li, stejně jako já, do té druhé skupiny, mohu vám tento belgický film Aaltra vřele doporučit. Snímek je určen spíše pro náročnějšího diváka, o čemž svědčí i jeho zařazení do programu Filmového festivalu v Karlových Varech, kde měl velký úspěch. Většinový divák musí přijmout fakt, že film je černobílý, tempo vyprávění pomalé, neobsahuje žádnou hudbu a dialogy jsou použity, až když už není zbytí. Právě to ale dává filmu tu pravou syrovost. Navíc některé vtipy jsou tak jemné a tak nenápadné, že si jich mnozí ani nevšimnou. Bez zajímavosti také není, že dvojice protagonistů Benoît Delépine a Gustave Kervern celý film vymyslela i zrežírovala.

O čem tedy film je? Stručně řečeno by se dal uvést jako příručka pro vozíčkáře, která radí, jak by se v žádném případě nikdy nechovat neměli. Jedná se o příběh dvou původně zdravých sousedů, kteří se předhánějí v tom, jak si navzájem udělat tu největší schválnost. Jejich spor vyústí ve rvačku, následkem které na oba dva spadne valník. Z obou nepřátel se stanou vozíčkáři. Prožívají společně pobyt v nemocnici, návrat do reality, kde se téměř okamžitě pokusí o sebevraždu, i boj s krutou realitou. Vztek a vinu za svůj stav obrátí proti výrobci valníků Aaltra a rozhodnou se, že dojedou až do Finska a vymůžou si na něm milion eur jako náhradu škody.

Začíná tak absurdní roadmovie, kde sledujeme příběhy těchto antihrdinů, jak se na své cestě za „pokladem“ neštítí vůbec ničeho. Tito dva nesympatičtí prevíti na osmi kolech zneužívají soucitu lidí a jsou ochotni citově vydírat, fyzicky napadat, ukrást stařečkům elektrický skútr, vyjíst dobrodincům všechno jídlo, ukrást alkohol či terorizovat rodinu, která se jich ujala. Všichni lidé, kteří se jim snaží v dobré víře pomoci, toho hořce zalitují a s největší pravděpodobností už nikdy vozíčkářům ve svízelné situaci nepomohou.

Asi jen diváky s podobným zdravotním stavem přepadne pochybnost o technickém aspektu takové cesty. Sami dva, bez asistenta, by se moc daleko nedostali, ani jeden neměl bažanta a z neustálého spaní na vozíku by si velice rychle uhnali pořádné dekubity.

Vtipných momentů je ve filmu celá řada. Jedním z nejlepších je scéna, ve které oba protagonisti, opilí kradenou vodkou, usnou na břehu moře a probudí se až ve chvíli, kdy mají hladinu díky přílivu až pod krkem a nezbývá jim než počkat, až voda opět opadne.

Jediné, co je v tomto filmu očekávatelné, je to, že cesta nesmiřitelné rivaly smíří a že na jejím konci nenajdou úplně to, co hledali. Scénou, ve které si vozíčkáři po tři tisíce kilometrů dlouhé cestě snaží velmi nevybíravým způsobem vyvztekat požadovanou náhradu za úraz, který si způsobili sami, a úplným koncem filmu, kde hraje malou roli i ikona severského filmu Aki Kaurismäki, celý příběh úžasně vrcholí. Prozradit jejich obsah by byl velký hřích. Těm z vás, kterým lahodí černý humor a nevadí nehollywoodské vyprávění, mohu tento film jen doporučit.

http://vozickar.com/aaltra-dva-previti-na-osmi-kolech/