Veni Vidi Vidurius veni, vidi, vidurius

Úprava loga.

Pozvánka na ples

Tvorba loga, vizitky a webu www.psychoterapie.vidurius.cz

Evava: Ahoj :-). Seš tam?
Vidurius: Ahoj, my se známe?
Evava: Ty mě asi těžko, ale já už Tě znám celkem dobře. Čtu Tvůj blog.
Vidurius: Aha, tos byla Ty :-) Já si říkal, proč mi počítadlo návštěv hlásí i jiný přístupy než ode mně. Doufám, že to nebereš moc vážně. Je to jen bezduchý projev mé grafomanie :-)
Evava: Ani mi nepřijde. Některý věc jsou fakt trefný. Třeba ten poslední článek. Teď jsem ho dočetla. Viděla jsem, že jsi on-line a hned toho využila. Máš fakt originální přístup ke světu, víš to?

Příspěvek do soutěže Internet a můj hendikep - 1. místo
...........

Asík2

"Dobré jitro, pane... Probuďte se, prosím... Omlouvám se, že vás budím, ale přál jste si vstávat v 7 hodin." Slyšel jsem neurčitý hlas odněkud z dáli. Pomalu a neochotně se má duše navracela z říše snů.
"Ještě ne, Asíku... Deset minut, jo?" zabreptal jsem polohlasně téměř v bezvědomí.
"Jak si přejete pane, jen bych rád upozornil, že v takovém případě hrozí, že zmeškáte váše pracovní schůzky."

Myslím, že snímky ze života vozíčkářů se dají rozdělit minimálně do dvou skupin. První skupinu představují snímky, ve kterých se nám nabízí dojímavý příběh hrdiny, jenž se nenechal odradit nepřízní osudu a díky své ocelové vůli začne „zase skákat přes kaluže“. Tyto filmy bezpečně rozpoznáte během několika sekund. Hrdina je dobře nasvícen ve sněhobílé košili, jeho slova, svědčící o nositeli veškerých lidských ctností, jsou podbarvena slzotvornými melodiemi tklivých smyčců.

Na začátku služby, kterou dnes označujeme jako osobní asistence, stála partička tělesně postižených studentů z univerzity ve Spojených státech, kteří sami sebe označovali jako Rolling Quads (Valící se kvadrouši). Tento spolek neortodoxních vozíčkářů se dal dohromady v roce 1972, v době hippies, kdy se slovo svoboda stalo posvátnou mantrou celé jedné generace. Svoboda přijmout výzvy i odpovědnost, poznávat věci, tvořit vztahy, dělat chyby a prožít život co nejvíce podobný životu běžných lidí. Založili tedy hnutí Independent Living, které se později rozšířilo do celého světa.

„Mám už klíč od svého bytu!“ hlásila mi s neskrývaným nadšením a radostně rozšířenýma očima má těžce tělesně postižená kamarádka. Čekala ji první noc ve zcela novém nezávislém bydlení s nepřetržitou asistenční péčí. Měl jsem za ni obrovskou radost a zároveň jsem byl na ni hrdý, neboť opustit jistotu ústavu s její totální závislostí na okolí považuji za projev osobní statečnosti.

Nedávno jsem přemýšlel o tom, jakou sílu a moc v sobě onen známý znak vozíčkáře vlastně má. Vnímáme jej už úplně samozřejmě, ale jeho vznik, jak jsem se dočetl na stránkách tohoto Vozíčkáře, zas tak samozřejmý nebyl a vedl se velký boj o jeho výslednou podobu. Moc nechybělo a mohli jsme stejně používat zcela jiný klikyhák. A jakou za tu dobu několika desetiletí získal moc! Vidíme ho skoro všude. Jezdí s námi v autech, na parkovištích hlídá volná místa, spouští plošinu v tramvajích, a dokonce se stal jakýmsi neoficiálním třetím pohlavím.